Chtít vs. Potřebovat

Chtít znamená po něčem toužit. Může se to týkat různých oblastí života - lidského těla, jídla a jiných tužeb. První ročník střední školy, hodina Ekonomie, co je to potřeba? Stav nedostatku nějaké z nezbytných složek základního uspokojení, které umožňují normální fungování lidského těla. Mezi primární potřeby člověka patří živiny a životní prostor. V případě nemožnosti dosažení těchto potřeb nastává stav frustrace, při dlouhodobém nenaplnění potřeb pak nastupuje stav deprivace.

Každý den máme potřebu a pociťujeme chtíč. Je si ale třeba říci - CO JE CO? -, protože to, že něco chci neznamená, že to potřebuju a to, že něco potřebuju neznamená, že to chci.

Jak pravila kouzelná chůva Nanny McPhee ve stejnojmenném filmu: "Budou-li mě potřebovat, ale nebudou mě chtít, zůstanu. Budou-li mě chtít, ale nebudou mě potřebovat, odejdu." Je to osmnáct let, co jsem tento film viděl a tuhle věc si stále pamatuji. Nanny byla povolána do rodiny, aby zkrotila místní zlobivé děti a jelikož se jedná o pohádku, je jasné, že nakonec uspěla.

Když chodím jen tak po obchodech a ve skutečnosti nic konkrétního nehledám, většinou narazím na věci, které mě zaujmou. "Potřebuju to? Ne, ale chci to." Říkám si u každé věci, kterou opravdu nepotřebuji, ale nakonec si ji koupím, protože se mi líbí.

V životě to funguje stejně. Něco potřebujeme, protože nám to chybí. Máme hlad, potřebujeme se najíst. Jsme unavení, potřebujeme se vyspat. Jsme nemocní, potřebujeme se uzdravit. Něco chtít znamená, že nám nic neschází, a že kdybychom to nedostali, svět by se "nezbořil". Někdy si ale myslíme, že něco chceme, ale ve skutečnosti to cítíme jako potřebu.

"Já chci chlapa!"

"Už si chci najít nějakou holku!"

"Potřebuju prachy!"¨

"Chci odtud vypadnout!"

Často slýchávám tyto věty od lidí kolem sebe, ať se jedná o mé známe nebo to zaslechnu na veřejnosti. Vybral jsem ty nejčastější, které budou určitě rezonovat s většinou lidí. I když je ve větě použito "chci", není to bráno jako chtíč, nýbrž potřeba a takto se na to vesmír dívá. Záleží, v jakém vnitřním rozpoložení se zrovna nacházíme - zda-li jsme šťastní, naplněni sebeláskou, věříme si... Záleží na mnoha aspektech a podle toho bude i fungovat Zákon přitažlivosti.

Když ženská řekne, že chce chlapa a v jejím tónu je slyšet zoufalství, ve skutečnosti říká, že se cítí býti prázdná a potřebuje tu prázdnotu zaplnit chlapem. Jenže, holka zlatá, zkus se zamyslet nad Zákonem přitažlivosti! Když pociťujeme vnitřní prázdnotu nebo jsme zlomení, tak nám vesmír nepřivede do života někoho, kdo je plný lásky a plně vyléčený. V případě výše zmíněné slečny, vesmír pošle do života chlapa, který též cítí prázdnotu a je zlomený. Jak se říká: "Bez práce nejsou koláče." A my nebudeme mít koláče, když odmítáme pracovat, a to hlavně na SOBĚ pracovat.

Když přijedeme (s něčím) do nemocnice, tak nás (zdravý) lékař léčí, dokud nejsme schopni z té nemocnice odejít. V životě to ale tak nefunguje a nikdy fungovat nebude! Jsme-li vnitřně zranění či zlomení, nebudeme mít k dispozici nějakého lékaře, který nás nějak vyléčí. Vyléčit se musíme my sami. Nikdo to za nás neudělá! I když máme k dispozici třeba psychoterapeuta, tak tu nejhlavnější činnost děláme my sami. Psychoterapeut nás nevyléčí, jen nám pomůže na cestě k samouzdravení. Není to jeho (ani nikoho jiného) úkol nás vyléčit.

Místo - Já chci chlapa! - bychom měli říkat - Přál/a bych si najít chlapa, se kterým bych mohl/a sdílet svůj život! - a nepodávat to jako zoufalou potřebu zaplnit prázdné místo v našem nitru, ale jako touhu (chtíč) sdílet svůj naplněný život s někým jiným.

To samé by mělo být použito i u druhé věty - Už si chci najít nějakou holku! - z této věty zní, že člověk cítí uvnitř prázdnotu a defacto je mu jedno, co za holku to bude, prostě nějakou. Prostě něco, aby se necítil osaměle. V tomto případě by bylo vhodné dospět k tomuto - Chtěl bych najít holku, se kterou můžu sdílet svůj, již naplněný, život!

Zkrátka až se budeme cítit naplnění, potkáme někoho, kdo se také bude cítit naplněný a pak budeme mít naplněný vztah, kterému nebude nic scházet. Všechno záleží jen na tom, jací jsme uvnitř sebe. Pamatujte, že Vesmír neochčijete!

"Potřebuju prachy!" Ano, všichni potřebujeme prachy! Tuto potřebu většina lidí nikdy nedokáže ukojit, protože jednoduše nikdy nemají dost. Máme sto, chceme tisíc. Máme tisíc, chceme milion. Máme milion, chceme miliardu. Stejně jako naše duše se chce neustále posouvat výš a výš, tak naše chamtivost chce víc a víc. Co byste ale dělali, kdybyste měli všechny peníze, co jsou na světě? Dalo by se to vůbec nějak spočítat, kolik by to vůbec dělalo? Byli byste už konečně "šťastní", kdybyste nevěděli, co s penězi dělat?

Máte peníze na bydlení? Máte peníze na jídlo? Máte peníze na dopravu? Máte peníze na (nějakou) zábavu? Jestliže jste na všechno odpověděli ANO, tak máte všechno, co k životu potřebujete. Jestliže potřebujete víc, tak už je to chamtivost.

"Chci odtud vypadnout!"

Je jedno, zda se jedná o práci či bydlení. Necítíte se tam dobře, tak běžte pryč. Tento pocit určitě nepřijde jen tak náhodou. Přišel tam proto, aby nás posunul tam, kam vede naše cesta. Jestliže se necítíte dobře v práci, resp. nás to nenaplňuje, můžeme kdykoli odejít - ať už jsme dělník, manažer nebo ředitel. Necítíme to, tak jdeme pryč.

Někteří si řeknou:

"Ale nemůžu přece odejít, živím rodinu."

"Nic jiného neumím, tohle už znám."

"Tady mám jistotu a zázemí."

"Mám už jen pár let do důchodu, to přetrpím."

Jestliže si potom říkáte tohle, tak proč jste předtím říkali, že chcete odtud vypadnout? Takhle se zbytečně trápíte. Ne jenom sebe, ale i ostatní kolem vás. Chcete odejít z práce, najít si jinou, ale živíte rodinu? V tom případě si to pečlivě naplánujte. Udělejte to tak, abyste jeden skončili ve staré práci a druhý den nastoupili do nové nebo si našetřete peníze na období, kdy budete práci měnit... I s dětmi to jde udělat.

Jestliže to nejste schopni udělat a jenom o tom mluvit, tak jste ve skutečnosti líní a jediné, co umíte, si stěžovat a hele co najednou udělá Zákon přitažlivosti? Samozřejmě vám přitáhne do života věci/situace/osoby, které vám nijak nepomohou. Když ale v hloubi své duše zažehnete ten malý nepatrný plamínek změny a pootevřete se, Vesmír vám do života sešle příležitost toho pomalu ale jistě dosáhnout. Pokud jste ale vůči změnám uzavření, Vesmír vám nic nepošle a vy budete mrzutí a budete přežívat do konce svého života.

Pakliže je to jediný obor, kterému rozumíte, ale chtěli byste se naučit něco nového, přijde vám příležitost naučit se něco nového. Stejně jako jdeme do školy, abychom se něco naučili, jdeme do práce, abychom se ji naučili a vykonávali. I kdybychom skončili zaměstnání v jedné firmě a nastoupili do nové, která je ve stejném oboru, tak se stejně budeme učit něco nového. Každá firma má své směrnice, zvyky, postupy atd. Vy se prostě jenom bojíte změny a vymlouváte se.

Zdalipak máte v této práci/bytě zázemí a jistotu, proč tedy chcete jinam? Je to snad něco, nějaký hlas uvnitř, který se vás snaží dostat jinam? V tom případě byste ho měli poslechnout, protože zjevně tady a na tomto místě už nemáte co dělat...

Máte už jen pár let do důchodu, tak to nějak přetrpíte? Dobře! Nestěžujte si ale. Klidně to v té úmorné práci přetrpte, když máte jen pár let do důchodu. Trpte každý den a toho důchodu se možná ani nedožijete nebo minimálně s nějakými zdravotními komplikacemi, když bude kráčet po cestě, která není vaše. Vaše duše vám to dá pěkně sežrat, když jí budete držet tam, kde nechce být jenom proto, že už to "nějak přetrpíte..." přicházíte tak o zážitky, které můžete před zaslouženým důchodem ještě zažít. Věci, které se můžete naučit o sobě. Lidi, které můžete poznat. Vzpomínky, na které budete s radostí v důchodu vzpomínat a budete vděční za to, že jste tenkrát tu práci opustili a šli jinam. Je to jen vaše volba.

Je tomu necelý rok, co jsem v sobě postupně začínal objevovat vášeň pro cestování. Dříve jsem rád někam zajel, ale bylo párkrát do roka - ať už to byl výlet nebo někam k moři. Teď jsem ale ve stavu, kdy si přes týden říkám, kam pojedu o víkendu? Chci někam na výlet.

Chci jet někam na výlet, ne proto, že chci vypadnout z domova, ale že se chci hýbat a poznávat nová místa. Je to případ, kdy je můj život do určité míry naplněn a chci ho něčím obohatit. Stejné by to bylo i v případě partnera. Nechci partnera, abych se cítil naplněn, protože já sám vím, kdo by mi do života asi tak přišel...

Chci partnera, protože já sám jsem naplněn a chci sdílet svůj život. Postupem času (během pár let) jsem zjistil, že opravdová láska jde přes výzvy, jelikož si ji musíme zasloužit. Proto se řídím heslem - "Zůstaň single, dokud ti někdo nepředstaví takovou výzvu, že bude lepší nebýt single."

Samozřejmě, že není snadné se k tomu dopracovat, jelikož nejdřív musí člověk hodně pracovat na sobě, aby tento vztah s opravdovou láskou vůbec měl možnost budovat. Já sám jsem poznal ten pocit - "When you know you know." a "Domov není místo, ale pocit, který cítíš v přítomnosti té pravé osoby." -, avšak byla a je ode mne vyžadována vnitřní práce a tuto výzvu jsem samozřejmě přijal.

Abych to nějak shrnul. Jediné, co potřebujete, jste vy sami a prostředky (finanční a materiální) na život. Nepotřebujete druhé lidi - pakliže nejste dítě a potřebujete rodiče -, nepotřebujete ostatní, aby vás doplnili/naplnili. Ostatní lidi jenom chcete, stejně tak i partnera - chcete s nimi sdílet. Nedávat ani nebrat, ale sdílet.❤️