Duše & Tělo & Rozum

Někteří lidé věří na duchovno, duše, anděly, démony apod. Jiní si tuto skutečnost nechtějí připustit nebo z toho mají dokonce i strach. Znám takové lidi, kteří mají hrůzu ze spirituality - ať už se jedná o věštění budoucnosti, komunikace s duchy, různé předtuchy či čtení energií.

Cesta duše

Za ta léta duchovního učení a růstu jsem se naučil hodně věcí. Teď se budu věnovat tématu Duše. Než duše přijde na tento svět, resp. než se narodíme, vybere si naše duše různé body, úkoly, lekce, témata, povolání...zkrátka vše, co si chce v daném životě prožít a naučit se. Jak jsem já sám zjistil, tak jeden ze smyslů života je učení. Pořád se učíme - ve škole, v životě, v práci.

Naše duše se chce učit a růst!

Abych to dokázal k něčemu přirovnat, vybral jsem si scénu z filmu American Pie, kdy se skupina kluků chce dostat do spolku na Vysoké škole a musí splnit 50 úkolů, které jim zadali předsedové spolku Beta. Když dojde k početí, duše, přiřazená k tělu, si takovou "tabuli" sama sestaví a poté, co splní všechno, co si zadala, může tento svět pokojně opustit (tělo zemře).

Každá duše má na výběr z nekonečna možností, které život nabízí. Ona sama si vybere, co chce v životě prožít, kde to chce prožít a s kým to chce prožít. Může si zvolit, že bude žít jenom pár dní nebo měsíců (např.: potrat nebo syndrom náhlého úmrtí), deset let, padesát nebo dokonce sto let. Až když to má naše duše všechno vybrané, vydá se do těla, které bylo počato a začíná svůj život na zemi - počítá se i čas v děloze během těhotenství.

Když splní daný úkol nebo to můžeme nazývat i cíl. Odškrtne si to a a jde na další úkol.

Příklad: Narodí se dítě předčasně, řekněme v 5. nebo 7. měsíci těhotenství. Je umístěno do inkubátoru a dokud není zcela vyvinuté, není s rodiči propuštěno domu. V této chvíli si duše narozeného dítěte prožívala úkol, který měla na tabuli - nazveme to třeba Prožít čas v inkubátoru.

Duchovní smlouvy

Jakmile duše úkol splní, odškrtne si ho a jde se na další. Ale pozor! Není to jenom úkol jedné duše, ale hned několika. Můžou do toho býti zapojené duše rodičů, prarodičů, doktorů, sourozenců, přátel rodiny...zkrátka všechny duše, které se pomocí této zkušenosti mají něco naučit. Tak to funguje při každém úkolu, protože se učíme buď od druhých nebo s druhými.

Příklad: Duše spisovatele či redaktora napíše článek na internet o čemkoli (tímto si odškrtne úkol Napsat článek o něčem na internet) a během dní, měsíců, let si ten článek přečte třeba 1000 duší, které si to zadaly jako jeden ze svých úkolů - buď úkol jako takový nebo jedna z věcí, která je dovede ke splnění úkolu jako například Uvědomit si nebo naučit určitou věc.

Každého, koho v životě potkáme nám má něco předat nebo naučit nebo s námi nějaký čas prožít. Může to být učitel ve škole, rodič, partner nebo klidně i někdo, koho potkáme na pár minut, něco nám řekne a pak ho do konce života už nepotkáme (takovému člověku se říká Cizinec).

Duchovní spojení

Na tomto světě jsou duše, které si určitými úkoly mají projít společně. Vypisovat tady všechny druhy partnerů, které potkáme, by bylo asi moc zdlouhavé. Nicméně, mezi základní bych zařadil partnery karmické a duchovní. Karmičtí partneři nám dávají lekce, většinou bolestivé. Určitě někdo z nás byl jednou v karmickém vztahu, ze kterého vyšel jako "zpráskaný pes". Vztah člověku ublížil natolik, že mu trvalo nějakou dobu, než se z toho dostal. Pro duši to byl opět úkol, který si odškrtnula a díky tomu si uvědomila a naučila se důležité věci.

Proto neberme tyto vztahy jako špatnou zkušenost nebo jako trest. Byla to pouze zkušenost, která nás měla posunout dál, o level výše. Mělo nás to posunout tam, kde můžeme potkat toho pravého nebo tu pravou, což mě přivádí k duchovnímu partnerovi.

Je několik názvů, které lze použít jako například Spřízněná duše, Partner duše nebo Dvojplamen. Jsou to duše, které si měli projít určitými lekcemi, aby se mohly setkat a být spolu. Je to partner přesně pro nás, setkání je intenzivní a lze během pár chvil poznat, o koho se vlastně jedná. Je to člověk, se kterým máme kráčet životem ruku v ruce a společně růst. Může to být ten nejkrásnější vztah, který v životě budete mít i ta největší bolest, kterou při rozpadu můžete zažít. Ovšem, je tady i druhá strana mince. Jeden z partnerů si to nemusí uvědomit. Může mu trvat nějakou dobu, než mu dojde, že ten, koho potkal, je ten pravý. Často se tak děje, když je daný člověk "zaseknutý" ve své hlavě.

Rozum jako brzda

Když je člověk "zaseknutý" ve své hlavě, znamená to, že dělá věci a rozhoduje se podle svého rozumu. Potkal jsem lidi, kteří mi řekli, že jim tohle přijde rozumově správné, ale ve skutečnosti si tím akorát jen ubližovali. Neposlouchají hlas své duše, která ví, kam mají jít a za kým mají jít. Pokud se někde necítíme dobře a příjemně, nemáme tam co dělat. Například jdeme někam (na večírek nebo nějaké setkání či místo) a po chvilce si připadáme divně a ptáme se sami sebe: "Co tu vůbec dělám? Vždyť tu ani nechci být."

Určitě někdo z nás tuto situaci zažil a zná ten pocit, kdy tam prostě nemá být. To samé se děje, když nenásledujeme cestu naší duše a "cpeme" se někam (místa či situace), kde nemáme co dělat. Pakliže přetrváváme někde, kde nemáme co dělat, přicházíme tím o energii, jelikož se rozumově bráníme následovat svoji cestu duše. Avšak naše duše není nějaká energie, která se jen tak podřídí našemu rozumu (ego). Kdepak! Bude dělat všechno možné, aby nás dostala zpátky na tu správnou cestu. Co jsem tak vypozoroval, tak nejčastější způsob, jak nám duše dává najevo jsou buď nemoci nebo přímo syndrom vyhoření. Naše duše dokáže sebe i nás vyléčit ze všeho, co nám způsobila, jelikož jsme nenásledovali naší správnou cestu. Ne nadarmo se říká rozum vs. cit. Jenomže v tomto souboji vždycky zvítězí duše (cit). Ale opět pozor! Jestliže konstantně přehlížíme všechny varovné signály, kterými nám duše dává najevo, že kráčíme po špatné cestě, přestane jí to bavit a z tohoto života odejde.

Ano! Mluvím o smrti. Znal jsem jednu ženu, která od určitého věku kráčela špatnou cestou do té doby, než jí byla diagnostikována rakovina a zanedlouho zemřela. Ve skutečnosti tato žena přestala splňovat úkoly, které si její duše zvolila, a to i přesto, že se jí to její duše snažila opětovně dávat najevo. Později jsme zjistili, jaké úkoly měla ještě splnit, ale to sem psát nebudu. Podstatné je, že po nějaké době (pár let) se její duše unavila z toho neustálého přesvědčování, že ta žena nekráčí tou správnou cestou a prostě jí přivolala rakovinu, aby se tak dostala z toho těla pryč. Nepříjemné, že?

Naše duše je jako malé dítě, které začne brečet a vztekat se, když nedostane to, co chce. Naše duše má ale takovou moc a vůli, že je schopná spáchat sebevraždu, když věci nejdou podle jejího plánu. Nejdříve přijdou varování v podobě "malých nemocí". V počátcích se může jednat o psychické a citové nemoci jako třeba deprese nebo úzkosti.

Uvedu příklad z mého života - bydlel ve své rodné vsi, a když jsem ukončil brigádu, tak zároveň přišel pocit, že se musím přestěhovat. Stalo se tak prakticky ze dne na den. Po pár letech ve mně nastaly psychické potíže a cítil jsem, že to chce změnu a přestěhovat se. Stalo se tak a zase bylo všechno v pořádku. To samé bylo i s prací, kde jsem se cítil špatně až depresivně, a tak jsem práci změnil. Vše se zase uklidnilo, dokud nepřišla "únava a vyčerpání" ve vztahu. Po pár měsících jsme vztah vzájemně ukončili a já se po nějaké době zase cítil dobře. Pak přišla na řadu další doba, kdy jsem se cítil opět depresivně z místa, kde jsem bydlel a našel si nový byt hodinu od rodného domova. Přestěhoval jsem se zase se cítil dobře.

Jde o to, že jsem v těchto situacích zůstával z rozumu, a tudíž mi moje duše dávala najevo, že je to takhle špatně. Za svůj dosavadní život jsem potkal hodně lidí, kteří vykazovali známky deprese, úzkosti, alkoholismus apod. To proto, že nenásledovali cestu svojí duše nebo nebyli natolik silní, aby splnili úkol na tabuli. Nemyslím tím to, že by nebyli silní na ten úkol, ale že nebyli otevření změně, která byla nezbytná k tomu, aby úkol splnili. Rozumově se bránili kráčet po cestě své duše. Nevím, jak je to s nimi teď, snad nalezli svoji cestu...

Někdy se stane, že známe člověka, kterému se přihodí nějaká "špatná" věci či situace. Nezvládá to a propadne práškům, alkoholu či drogám a jde to s ním z kopce. Je to proto, že se brání změně/uzdravení/prožití/uvědomění, kterým si musí projít, aby se dostal o level výše. Pak najednou zmizí a objeví se třeba z půl roku a je z něho úplně někdo jiný. Toho člověka nepoznáváme, vypadá tak klidně, čistě a spokojeně. Je to proto, že se opět vrátil na tu správnou cestu, nechal projít změnu, kterou jeho duše chtěla.

Jako příklad bych uvedl úsek ve filmu Doktor Spánek, kdy se Dan Torrance nemůže vyrovnat ze situací z jeho dětství, která pro něho měla být lekce. Propadl alkoholu a drogám a pak najednou změnil lokalitu, přestěhoval se a skončil s alkoholem. Nalez opět ten správný směr a cítil se dobře.

Nevím proč, ale pakliže převládá náš rozum (a většinou strach), sejdeme ze své cesty a začneme být "nemocní". Psychicky nebo fyzicky. Z fyzického hlediska bych uvedl pupínky nebo spíše ekzém, které se ukazují na různých částech těla a podle toho bychom měli poznat, co děláme špatně nebo co sami sobě (duše nám) způsobujeme.

Máte ekzém na krku? Vzpomeňte si na oběšence. Když někoho oběsí, nějakou dobu mu trvá, než přestane dýchat a umře. To se děje v případě, že máme ekzém na krku a k tomu třeba i na zápěstí, protože oběšenci mají většinou zavázané ruce, aby si nemohli nijak pomoci. Znamená to, že jste sešli ze své cesty a duše vás "oběsila". Naštěstí se z toho můžeme kdykoli dostat a to tak, že necháme projít všechny negativní pocity, jež nás trápí nebo jsme se jim bránili. Když tohle všechno prožijeme a necháme projít, budeme na správné cestě a naše duše nás uzdraví, posuneme se na vyšší level a můžeme jít dál. Prostě je důležité nechat tu změnu projít, zůstat otevření a naše duše už se sama postará o zbytek, stačí jí jen věřit.

Tělo je bitevní pole mezi rozumem a duší a dokud spolu budou bojovat, postupně tím zničí bitevní pole (tělo). Jestliže se spojí a budou navzájem spolupracovat, bitevní pole už nebude bitevní, ale krásné.

Splnění či nesplnění úkolu

Když mi bylo sedm let, moje prababička oslavila sté narozeniny a za tři měsíce zemřela. Ačkoli je to už 24 let, stále si pamatuji, jak ten večer ležela na posteli, podivně brumlala, mluvila o věcech, které se jí přihodili v životě a v noci ve spánku zemřela. Z vyprávění vím, že za svůj život nikdy nebyla hospitalizována, nebyla nijak vážně nemocná a ve svých 100 letech četla noviny bez brýlí a dokázala se bez problému podepsat, dokonce ještě dokázala mluvit německy. Řekl bych, že si poctivě plnila úkoly, které si její duše před narozením zadala, a když je všechny splnila, pokojně z tohoto světa odešla.

Myslím si, že když někdo bez bolestí zemře ve spánku, splnil vše, kvůli čemu přišel a mohl tak pokojně odejít. Jako to bylo v jednom britském seriálu Emmerdale, kde Lisa Dingle a Zack Dingle měli svoji druhou svatbu (poté, co se rozvedli). Chvíli potom Lisa odešla z oslavy domu, kde si sedla na gauč, usnula a už se neprobudila. Zemřela přirozenou smrtí. Její duše splnila vše, co chtěla a mohla odejít.

Co se ale stane, když nesplníme, co naše duše chtěla? Zemřeme, ale ne pokojně, ne přirozenou smrtí. Naše duše nám to dá pěkně sežrat, že jsme se neřídili jejím voláním. Proto každému, kdo si toto čte radím, aby se řídili dle svého srdce (které musí mít neustále otevřené), protože tak zůstaneme na té správné cestě a nebudeme trpět (kromě nezbytných změn).

Alternativní (temná) cesta duše

Tato sekce je jen konspirace nebo úvaha, co by se mohlo stát a příklady nejsou nijak podložené!

Může se stát, že pokus nenásledujeme své cíle, stane se, že překročíme na alternativní cestu, resp. na temnou cestu. Něco jako padlý anděl, který se stal démonem. Pěkný příklad se odehrával v seriálu Once Upon A Time, kdy pohádková postava Regina Mills (Zlá královna ze Sněhurky) má snoubence, se kterým chce utéct, jenže její matka jejího snoubence zavraždí, aby se Regina provdala za krále a stala se tak královnou. I přes bolest ze ztráty svého snoubence (její spřízněná duše) si krále vezme a zjistí, že její nevlastní dcera Sněhurka tenkrát její matce prozradila, že se Regina chystá utéct a tím přišel o život.

Snažila se to překonat, a dokonce za ní přišla i víla, aby jí pomohla nalézt další spřízněnou duši. nakonec Reginu dovede před hospodu, kde se zrovna nacházel chlap, který byl její spřízněná duše. Ona se ale nakonec zalekne, dostane strach, že by to nemuselo vyjít nebo že by to dopadlo jako předtím a uteče. Rozumově si zvolí alternativní cestu a stane se z ní Zlá královna.

Nebudu zde rozepisovat celý příběh Zlé královny a přeskočím rovnou na část, kdy se Zlá královna mění zpět (vrací se na správnou a původní cestu) na Reginu Mills a má možnost tak opět potkat svoji spřízněnou duši, kterou je Robin Hood. Smutné ale bylo, co víla řekla Regině: "Tím, že jsi tenkrát utekla, jsi nezničila jen svůj život, ale i život tvé spřízněné duše." Řekla jí to, protože když se Regina stala zlou královnou, vraždila a ničila životy nevinných lidí ve svém království, víla ztratila své kouzlo a její spřízněná duše byla stíhaná za pomáhání chudým lidem. Je to dobrý příklad kdy člověk sejde ze své cesty (a nezemře) a způsobí tolik zla, že už není ani kolikrát možné se navrátit.

Stejně to tak prý bylo i s Adolfem Hitlerem. Původně měl být umělcem - nevím přesně, jestli malíř, hudebník nebo spisovatel. Nicméně, jeho otec mu údajně zakázal věnovat se umělecké dráze, a tudíž Adolf rozumově přešel na alternativní (temnou) cestu a všichni víme, co se poté odehrávalo až do roku 1945.

Alternativní cesta duše by mohlo býti i období alkoholismu, braní drog, možná i požívání antidepresiv, jelikož tím vlastně potlačujeme volání naší duše (srdce) a konáme tak zlo sobě i druhým. Jak jsem ale uvedl předtím, je možné se ze všeho dostat. Na změnu není nikdy pozdě! ❤️