Ghosting & Kolo štěstí

Krutý Fantóm moderního randění. Téměř každý musel slyšet o tomto moderním způsobu rozchodu během randění. Oč se ale jedná? Jak to probíhá? A jaké to má následky?

Jako vždycky mě nápady na články a příběhy napadají při nějaké činnosti, kdy si zrovna nemůžu dělat poznámky. Jednoho dne v práci jsem se rozhodl si něco přečíst pár věcí (zkušenosti jiných) na téma "Ghosting". Já osobně vím, co to je, jelikož tak by se dalo popsat těch posledních pět let mého randění, kdy jsem byl cca 90% "ghosted". Člověk, který toto aplikuje se nazývá "Duch" (tak ho budu nazývat i v tomto článku) a samozřejmě druhá strana je oběť.

Jednoho krásného dne jsem šel v Blatné vyzkoušet pizzerii, kde jsem ještě nebyl a vzal si s sebou vytištěný článek na téma Ghosting. Čekal jsem, že čtení o tomto Krutém Fantómovi by zkazí chuť, ale naštěstí to nemělo žádný vliv na moji chuť k jídlu, což znamená, že jsem se převážně vyrovnal s mojí minulostí, která zahrnovala toto téma. Uvidím, zda budu mít nějakou emoční reakci během psaní tohoto článku. Myslím si, že už bych nemusel. Jako vždycky, nebudu uvádět jména, podrobné příběhy atd.

Co to vůbec je "ghosting"?

Dalo by se říci, že jde o rozchod. Avšak v tomto případě jde o tzv. tichý rozchod - jakože: "Už nemám zájem. Neřeknu ti to. Domysli si to sám". Tak nějak bych to hodnotil. Ovšem v tomto článku budu psát o ghostingu, který proběhl po druhém (a více) rande. To, že jdeme na první rande, ze kterého máme smíšené pocity či žádné, tak bych řekl, že je vcelku normální použít Krutého Fantóma. Jedná-li se o delší randění, pak je to něco jiného. Obzvláště, když už jsou v tom zahrnuty city.

Jak to probíhá?

Ze začátku je to stejné - proběhne první rande, zalíbíme se navzájem (či jednostranně), domluvíme se na druhé rande atd. Všechno se vyvíjí skvěle, cítíme hezky a zamilovaně. Dá se říci, že se dané osoby chovají jako pár a fungují jako tým - prostě je jasné, že jsou ve vztahu, i když tomu ještě nedali oficiální nálepku. Prostě, všechno jde skvěle a pak najednou jeden z partnerů se začne pomalu vzdalovat. Zcela bezdůvodně. Spíše neřekne důvod, proč. Prostě to udělá a my s tím nemůžeme nic udělat. Nejdříve se začne vyhýbat určitým otázkám, které by vedly k hlubšímu poznání mezi partnery - prostě se chová, že tam ta otázka nikdy nebyla.

V tu chvíli nám začne v hlavě něco cinkat. Malý zvonek, který hlásí, že tu něco není v pořádku. Většina aplikací má tu funkci, že ukazuje, kdy byl uživatel naposledy online. Tato funkce se již dá deaktivovat a ukazuje jen dobu, kdy je uživatel právě online. Tady je pak druhé cinkání v hlavě, o něco hlasitější, kdy pošleme zprávu/otázku a čekáme, že nám odpoví. Za nějakou dobu (minuty či hodiny) zjistíme, že nám stále nepřišla odpověď, ale uživatel byl během té doby online či si zprávu přečetl.

To už je náznak toho, že již dorazil Krutý Fantóm. Teď už je to jen otázkou času, kdy Duch přestane reagovat úplně. Nejdříve ale přijde odpověď za několik hodin nebo druhý den nebo až další týden. Nám se mezitím odehrává v hlavě spousta myšlenek a hlavně nezodpovězených otázek. Nejdříve dělá, jak je to pro něho důležitý. Jak je vděčný za to, že jsme se poznali, a že se chápeme apod. Pak ale najednou, jako by tohle nikdy neřekl. Prostě začne mizet jako pára nad hrncem, až jednoho dne buď jen zobrazí zprávu nebo si ji nepřečte vůbec.

Jaké to má následky?

Jelikož se tak děje, když je jeden z partnerů zamilovaný do toho druhého, dá se potom říct, že jsou následky katastrofální. Nejhorší na tom je, že člověk prostě neví - Co se stalo? Proč se tak stalo? Co jsem udělal špatně?

Butterfly Effect mluví jasně - každý čin má svůj následek!

Je to jako mluvit do zdi a snažit se s ní pohnout. Je to bezmoc, která nám ubírá tolik energie, že na konci dne jsme rádi, že vůbec dojdeme do postele. Dovolím si říci, že je to psychické a citové mučení - několikadenní či několikaměsíční. Normální rozchod by probíhal tak, že by si dva lidé (nebo jeden z nich) řekli, že to nikam nevede nebo tak něco a vědělo by se. Ghosting je krutý právě v tom, že člověk neví. Výsledek ghostinu je takový, že člověk ztrácí sám sebe, své sebevědomí, důvěru v druhé lidi a hlavně hrozně trpí. Násobná psychická a citová bolest je to, co způsobuje ghosting.

Můj milostný život by se dal z devadesáti procent popsat právě tímto slovem: Ghosting. Vůbec to není nic příjemného a už vůbec bych to nikomu nepřál, hlavně, když jsou v tom zahrnuté hlubší city. Jelikož jsem ale spirituálně založená osoba, ve všem se snažím hledat vyšší důvod, proč se tak děje, jelikož se všechno děje z nějakého důvod. Vím, že cokoli se nám v životě děje, nás má něco naučit.

Z lidského hlediska je tento způsob ten nejkrutější, jak se může člověk k někomu zachovat. Dokáže to kompletně zlomit srdce i duši a převážně důvěru. Oběť tohoto Fantóma je schopna dojít až k situaci, kdy si říká, že by pod ten vlak mohla skočit nebo, že tento strom by mohl být ten správný. Zvláštní je, že při těchto myšlenkách je člověk tak v klidu a na ničem mu v tu chvíli nezáleží. Ano i já jsem tento pocit poznal osobně.

Ze spirituálního hlediska nás to má něčemu naučit. Je to stejné jako v posilovně - "NO PAIN NO GAIN". Bez bolesti není růst a to je pravda. Cokoli špatného se nám v životě stane nás vnitřně zabije, proto ta bolest. Umírá v nás stará verze, aby se mohla zrodit nová a silnější. Já tomu říkám Fénixův proces. Oběti ghostingu bývají lidé, kteří se příliš starají o druhé, snaží se do vztahu dávat co nejvíce, protože se bojí, že by je ten druhý opustil. Jelikož Vesmír po nás chce, abychom se uzdravovali a učili, spojuje tyto lidi k sobě. Uzdravování probíhá tak, že někdo něco v nás musí spustit, abychom si to naplno prožili a tím to uzdravili. Bohužel, většina lidí toto neví a neustále si myslí, že je k nim život krutý.

Pakliže v nás někdo spouští nebo oživuje minulost, jsme na správné cestě k uzdravení!

Život k Vám bude "krutý", dokud se budete bránit změnám, které Vaše duše vyžaduje. Necháte-li projít všechno bolestivě a negativní, pak může nastat změna k lepšímu. Většina lidí chce to nejlepší od vztahu, ale také většina z nich se nechce smířit s minulostí a vystoupit z pozice oběti. Stále a pořád si bude stěžovat, jak je k ní život krutý atd. Netuší, že tímto si do života bude pořád přitahovat lidi, kteří k ní budou krutí. Protože si touto lekcí musí projít! Nedostane nic lepšího, dokud bude v roli oběti, Vesmír to za žádnou cenu nepovolí. Potkáváme lidi na takové úrovni jako jsme my sami.

Moje ego by v životě nepřiznalo, že ghosting je prospěšný, protože...je to ego. Pro spirituální růst je to ale nezbytné, jelikož se máme naučit: Nestarat se příliš o druhé. Starat se převážně o sebe. Být šťastní sami se sebou. Neočekávat od druhý nic. A další věci...

Abychom touto lekcí mohli úspěšně projít, musíme být vděční za tuto zkušenost, za tu bolest, kterou jsme si prožili. Odpustit Duchovi (jestliže jich bylo více, tak Duchům) a poděkovat - jako když jsme v mládí vyvolávali duchy. Na konci je třeba jim poděkovat za odpovědi a nechat je jít. Naše ego ale nechce nikomu odpouštět. Ego by nejraději chtělo pomstu a pěkně krutou, aby ghosting mohl být řádně ospravedlněn. Taky mívám tyto pocity. To, že jsem spirituálně založený, neznamená, že se na věci nekoukám z lidského hlediska. Mám to jako oči - jedním se dívám lidským přístupem a druhým koukám tím spirituálním. Vnímám obě strany, což mě vede k bodu, kdy jsem snažil porozumět Krutému Fantómovi. Řekl jsem nahoru, že chci poznat jaké to je být Duchem a hlavně, co Duch cítí?

Tato krátká zkušenost mi ukázala, jaký to je být Duchem, avšak to nezašlo tak daleko, aby v tom byly city, tudíž nemohu hodnotit z hlubšího hlediska. Většinou v tom byl nezájem, nekompatibilita, přílišná snaha ze strany oběti nebo dokonce - a to bude ten nejdůležitější bod - to vyvolávalo/oživovalo minulost. Také v tom bylo, že Duch prostě nechce nebo dokonce neví, jak oběť poslat k vodě. Bojí se konfrontace, protože by musel přiznat své strachy a být tak zranitelným, což by mohlo vést k hlubšímu spojení a toho se právě Duch může bát. A také v tom může být citová nevyzrálost. Co mě asi tak nejvíce zarazilo bylo, že Duch necítí žádnou vinu, aspoň ze začátku.

V předešlých článcích jsem již zmiňoval, jak to ve skutečnosti funguje a zmíním to znova. Když je duše připravena a chce se osvobodit od minulosti, potká duši, která v ní oživí všechno z minulosti, aby se mohla uzdravit. Samozřejmě to funguje oboustranně, takže se uzdravování spustí jak u oběti, tak u Ducha. Oba dva by si měli uvědomit, že se jejich duše chtějí uzdravit a být zdravě spolu, ale stane se, že si to v hlavě neuvědomí. Já to poznám, ale ten druhý...?

Také jsem se setkal s pojmem, že Duch se vytratí, protože chce "ochránit" toho druhého před svými vnitřními démony. Slavnostně můžu říct, že myslet si, že někoho chráníme tím, že ho opustíme, je ta největší kravina, kterou si člověk může myslet, jelikož tím dotyčnému způsobí mnohonásobně více bolesti. Může tím u člověka způsobit takovou bolest a ztrátu důvěry, že už také nemusí být šance s tímto člověkem znovu navázat vztah, protože ta důvěra už tam nikdy nemusí být. Ve dvou se to lépe táhne, že? Nemusí to ale ovšem znamenat, že problém jednoho musí řešit oba. Někdy prostě jen být podporou tomu druhému stačí a není třeba se při tom rozcházet či volat na pomoc Krutého Fantóma.

Co potom?

Jednou se mi stalo, že se Duch chtěl vrátit zpět do mého života. Tou dobou jsem ale na svět nedokázal koukat plně spirituálně a dnes vím, že to tehdy tak mělo být. Důvod byl jednoznačný - dotyčný popíral existenci mého daru spirituality. Kdyby tehdy přiznal, že moje tehdejší předtucha (o jeho nevěře) byla pravda, dalo by se s tím něco dělat, ale stále zapíral, tudíž to byly automaticky zavřené dveře do mého srdce a jednosměrná jízdenka z mého života.

Z lidského hlediska by ghosting neměl být nikdy odpuštěn, a když ano, tak by Duch neměl být nikdy vpuštěn zpět do našich životů. Když se na to podíváme spiritualistickým okem, pokud jsme se my uzdravili ze zlomeného srdce způsobené ghostingem, neměli bychom ve svém životě už potkávat osoby, jež k tomu mají sklony, tudíž se děje to, že Duch už není Duchem, ale čistou a uzdravenou duší, která chce druhou šanci. Měli bychom mu ji dát...?

Já osobně věřím, že je člověk schopen se změnit. Já jsem toho důkazem a tudíž věřím, že si každý zaslouží druhou šanci. V případě, že se tak stane, musí ta šance být i poslední. Když člověk ví, že tentokrát může být přešlap fatální, dá si pozor. Nebo si prostě jen bude toho vztahu a šance hodně vážit.

Upřímně, já sám nevím, jestli bych Duchovi dal druhou šanci. Vím, že nepodmíněná láska je klíč ke zdravému vztahu, ale pár podmínek tady je. Především dotyčný musí prokázat, že se opravdu vnitřně změnil (většinou se to dá poznat na jeho chování, slovech, myšlenkách atd.). Může se stát, že tu změnu prostě hned vycítíme a víme, že teď je ten správný čas. Jsou to ale jen teorie, které nemám nijak osobně podložené. Nicméně...

Možné je všechno a všechno jde, když se chce.

V minulosti jsem si nikdy nedopřával dostatek času, abych se z této zkušenosti uzdravil. Většinou jsem se začal soustředit na někoho jiného nebo si našel jiný vztah, který samozřejmě nedopadl dobře, protože jsme nebyli vyléčení. Tentokrát jsem si ale dopřával (a dopřávám) čas na uzdravení, protože už to nechci opakovat. Je to cyklus, ze kterého chci vystoupit a posunout se dál a cítím, že se tak děje.

Jestliže mé poslední rande, které ve mě vyvolalo minulost, se bude chtít vrátit zpět a já bych měl zájem (záleží na Vesmíru, který mě povede), aplikoval bych vše naučené. Stejně tak by se týkalo v případě, že by přišel někdo nový. Mojí důvěru si už jen tak někdo (známý/neznámý) nezíská, ale zaslouží za své činy. To samé platí i pro mě. Nechci si získat něčí důvěru, ale zasloužit, protože zdravý vztah má být pro nás výzvou.

Jak bych Krutého Fantóma popsal v tarotových kartách? Zřejmě kombinací Sedmičky pentaklů s obráceným Pážetem mečů - stagnace a nekomunikace. Avšak, kombinací v kartách je spousty. Jelikož jsem prošel tímto uzdravením, vím, jak na to všechno teď pohlížet. Cílem toho všeho je, že Vesmír chce, abychom mu důvěřovali a věděli, že pro nás chce jen to nejlepší (ano i přes kruté chvíle a situace). A hlavně byli šťastný a spokojení sami se sebou.

V tarotových kartách by se to ve většině případech mohlo ukázat jako Kolo štěstí nebo zvané také jako Kolo osudu (Wheel of Fortune). Znamená to, že člověk vloží svojí důvěru do rukou osudu a přijme to, co mu přijde. Jde tomu naproti vlastní růstem a nechává se vést osudem, který ho přivede nebo mu přivede toho pravého.

Jak mi radila jedna skvělá kartářka: "Žijte svůj život. Žijte přítomným okamžikem a zbytek nechte na Vesmíru. Buďte sám sebou."

Proto svůj milostný život nechávám v rukách této karty. Naskytne-li se možnost nebo objevím-li možnost být s někým a intuice bude souhlasit, půjdu do toho. Na druhou stranu, přijde-li (nebo se vrátí) někdo a intuice bude souhlasit, půjdu do toho.❤️