Kapitola čtvrtá: Ve stylu Pomády

Silvestr 1991

Klub Carla, Linec

Dlouhé světle hnědé kudrnaté vlasy – po trvalé –, oční linky, černý kostým Disco Diva s bílým opaskem, sebevědomý pohled a chuť zařádit si. To přesně byla čtyřiadvacetiletá Radka Hravá. Stála na dámských toaletách a hleděla na sebe do zrcadla. Spolu s ní byly na toaletách její kamarádky ze vsi. Všechny byly na mateřské dovolené, ale letos na silvestra se rozhodli nechat své ratolesti doma s jejich tatínky a vyrazily do sousední země oslavit příchod nového roku.

"Tohle byl skvělý nápad, udělat si výlet do neznáma," říkala, zatímco si prohlížela své ploché břicho. Po porodu své dcery jí trvalo pěkně dlouho, než dosáhla takovéto postavy. Teď už se nemusela stydět a mohla se konečně ukázat ve své kostýmu, který hodně dlouho visel ve skříni.

"Mluv za sebe, Radko, já tu bydlím," skočila jí do řeči její dlouholetá kamarádka, Nina. Svobodná plnoštíhlá bruneta, která se před revolucí přestěhovala do Lince. Ona byla ten důvod, proč všechny byly v Linci. Moc často do Česka nejezdila a stýskalo se jí. Spolu s Radkou pozvala ještě Janu, Jitku a Adrianu, která ale pozvání odmítla, jelikož byla v šestém měsíci těhotenství.

"Pro mě, Janu a Jituš je to rozhodně neznámý," Radka si upravovala vlasy.

"To je jasný," souhlasila Jana, "moje jediné cesty jsou do školky, k doktorovi, nakoupit jídlo a zase domu."

Jana měla doma dvojčata holky a přítele. Ten ale většinu času trávil prací, aby je nějak uživil. Chvílemi měla obavy, jestli to s nimi zvládne, ale alkohol jí těchto obav snadno zbavil.

"Koukali jste na ty rakouský kluky?" Radka se opřela jednou rukou o umyvadlo a otočila se k holkám. Na moment se podívala na sebe do zrcadla a najednou za sebou uviděla pod zavřenými dveřmi do kabinky nohy. Byly chlapské, podle lakýrek na nohou a tmavých společenských kalhot. Otočila se, ale nikde žádné nohy nebyly a kabinka byla prázdná. Zřejmě blbnu z toho chlastu, pomyslela si. Přesto měla z toho místa divný pocit, jako by se tam mělo něco stát.

"Je jich tu hodně a někteří jsou fakt sexy," odpověděla Jana.

"Mně se líbí ten, jak stál u baru. Vypadá jak John Travolta z filmu Pomáda a ten jeho kámoš taky," rozplývala se Nina. Podívala se na sebe do zrcadla a zesmutněla. "Jo. Kdybych já vypadala jako Sandy Olsenová. To by si mě aspoň všimli."

"Neměj strach. To, že jsi tlustá, neznamená, že navždy zůstaneš sama," řekla sebevědomě Jitka stojící vedle ní. "Říká se, že každý kus má svého kupce. Tím samozřejmě nechci říct, že by si tě někdo kupoval… Jen, že… No… Vždyť víš."

Jitka se nikdy nebála říct, co si myslí, ale teď měla najednou zásek a nemohla se nijak vyjádřit. Ninu měla ráda, ale říct jí, že tlustý ženský si – podle jejího názoru – těžko někoho najdou. Několikrát jí pomáhala něco shodit, ale Nina to většinou vzdala hned na začátku. Jitka takový problém neměla. Její postava byla vynikající. Ráda nosila krátké sukně a také si ten večer vzala svojí oblíbenou, aby v Rakousku ukázala své nohy.

"Když, holky, vy jste všechny šťastně zadané a já pořád nic," stěžovala si Nina. Přemýšlela, že by šla domu, jelikož vedle těchto holek by zřejmě neměla šanci někoho klofnout.

"Buď v klidu, my ti někoho najdeme," ujistila jí Jana.

Ještě poslední úpravy a mohly se vrátit zpět. Vzaly to rovnou k baru a objednaly panáky. "Šup tam s tím!" Jitka pozvedla a všechny to do sebe koply se zpěvem "Oh, she's a little runaway!" od Bon Joviho, který zrovna vycházel z repráků. Pro jistotu je vzala ještě jednou, jak se říká – ještě do druhé nohy. Chvilkami byly tak hlasité, že dokázaly přeřvat i hudbu, co tam hrála.

"Hele," Jana drkla do Radky a ukázala na kluka stojícího u baru kousek od nich, "ten Travolta tě svléká pohledem."

Podívali se na kluka v černé kožené bundě, černými kalhoty a bílým trikem. Vlasy na krátko ostřihané a nagelované nahoru. Vypadal tak na dvacet let. Stál tam společně s dalšími čtyřmi kluky, také oblečení do stylu Pomády.

"Ten je hezkej," řekla Radka.

"Děláš si prdel?" divila se Jitka, která si ho prohlédla. "Je k sežrání! Co takhle mému malému Marečkovi vyměnit tatínka?"

Jitka měla tříročního syna a svého muže si vzala jenom pro to, že jí na jedné party zbouchnul ve křoví. Tenkrát řekla Ano jen kvůli svým rodičům, kteří na ní naléhali. "Pro dobro tvého dítěte," řekli jí. Manželství jí ale kromě peněz do domácnosti nic nepřinášelo. Měla chuť na někoho jiného.

"Vždyť neumíš mluvit německy," řekla jí Radka.

"Moje krátká sukně umí mluvit všemi jazyky," zasmála se a lehce si nadzvedla tmavě červenou sukni.

"Co ho domluvit Nině?" navrhla Jana.

"V žádném případě," vyjekla Nina, když je zaslechla. "Zbláznily jste se snad? Vždyť o mě nebude mít zájem!"

"To nevíš," řekla Radka.

"Ty bydlíš v Linci, on bydlí v Linci, tak co bys chtěla?" poznamenala Jana.

"Znám ho, ten by semnou nechtěl nic mít."

"Ty ho znáš?" ptala se Jitka.

"Skoro každý ho tu zná. Florian von Anstetten… Nebo Witter von Anstetten. Je prachatej. Jeho tatínek má velkou firmu za městem a panství v Innsbrucku."

"Hezkej a prachatej, tak to bys ho měla klofnout!" pobídla jí Jana.

"Koukám, že tam má i kámoše, co je vyzvat k tanci?" navrhla Jitka a nenápadně na ně mávla. "Jsou sladcí a nevinní."

"Vypadají docela mladě, tak kolem dvaceti," odhadovala Jana.

"Tak ti se nikdy neodhodlají," řekla Radka a napila se piva z lahve, které si objednala. "Budou kroužit kolem baru, dokud se neožerou a pak se možná s někým srazí u vchodu."

"Mám chuť tu srážku s nimi urychlit," Jitka si jazykem přejela horní ret při pohledu na kluky.

"Vy si tu nad nimi rozjímejte a já tam jdu nechat zahrát nějakou písničku," Nina mávla rukou a odešla.

"Kámo, koukej, ta špekatice už odchází," Florian Witter von Anstetten šťouchl do svého kamaráda Miliase Brenna. "Teď bychom tam mohli dojít."

"Konečně, to byla doba," řekl Milias. "Ale aby si nás nepletly, vypadáme jak čtyřčata." Otočil se na další své kámoše, ale ti odešli za holkami na druhém konci klubu, takže už byli jen dvojčat z Pomády.

"Dneska to musíme dát, Miliasi!" upozornil ho Florian. "Vilu máme pro sebe."

"No to je jasný," souhlasil Milias. "Já bych si dal tu v tý krátký sukni. Koukám, že na ní ani nebude potřeba používat kouzla. Z tý ta nadrženost přímo vyzařuje!"

"Mně se líbí tak kudrnatá. Je jak Sandy Olsenová, která se perfektně hodí ke mně, Johnu Travoltovi."

"Myslíš, že jsou místní?" dumal Milias a mezitím objednal panáky.

"Nevypadají tak… Mám dojem, že to budou cizinky. Koukni, jak chlastaj. Ty určitě nebudou místní."

Holky svá játra rozhodně nešetřily. Panáky do nich lítaly, co to šlo. S takovou rychlostí budou ležet poblitý na podlaze místo v našich postelích. Pomyslel si Florian.

"Ta v tý rudý sukni mě pěkně provokuje, ta ho tam prostě chce! A ne jenom jednou," řekl Milias, zatímco měl oči na Jitce, která se vlnila do rytmu písně Hysteria od Def Leppard. Hodil do sebe panáka. Pro jistotu i ten, který byl původně pro jeho kamaráda a protáhl si krk. "Rudá sukně, už si pro tebe jdu!"

"Nezapomeň na cizojazyčné kouzlo, aby ti vůbec rozuměla," připomněl mu Florian a sledoval ho, jak jde na jistotu za rudou sukní. Ani nepotřeboval použít ty otřelé balící kecy, jelikož mu rudá sukně dala jasně najevo, že o něho jeví velký zájem.

"A pak, že se neodhodlají," Jitka řekla Radce, než se s mladíkem v kožený bundě odebrali na taneční parket.

"Bude těžké tohle všechno udržet v tajnosti," poznamenala Jana, když je sledovala, jak spolu tancují.

"Nemusíš nic držet v tajnosti, když si to nebudeš pamatovat," Radka jí podala panáka a napily se. Před příjezdem do Lince si sice řekly: "Co se stane v Linci, zůstane v Linci." Ale to ještě neznamenalo, že o tom některá z nich nebude mluvit. Plán B by – opít se tak aby si to nepamatovaly a tím byl problém s tajemstvím vyřešen.

"Musím na záchod," řekla Jana.

"Už zase? Vždyť jsme tam před několika minutami byly."

"To ano, ale to se mi nechtělo." Jana odešla na dámské toalety a Radka tam stála, lokty opřená o bar, sledovala dění na parketě a popíjela pivo. Nemohla si nevšimnout, že ten kluk oblečený jako Danny Zuko po ní pořád pokukuje. Vždycky když se na něho podívala, tak odvrátil pohled.

Opravdu komedianti. Pomyslela si a zasmála se při pohledu na její kamarádku, Jitku. Dopila pivo a za Dannym Zukou. Měla trochu obavy, aby sebou netřískla na zem, jelikož měla po dlouhé době na nohách podpatky a v kombinaci s alkoholem to většinou s každým krokem končí na zemi. V rychlosti si v hlavě oprášila několik německých slov, aby nebyla za blbce. S němčinou problém neměla, když docházela do práce, kde často volala se zahraničními zákazníky, ale jak byla na mateřské, tak cizí jazyk skoro nevyužívala.

"Danny Zuko?" zeptala se ho. "Ahoj, já jsem Sandy Olsenová."

"Ahoj, Sandy Olsenová," usmál se Florian a podal jí ruku. "Slyším správně cizí přízvuk?"

"Ano, to slyšíš správně," kývla hlavou Radka.

"Já to říkal… Řekni mi, Sandy Olsenová, odkud jsi?"

"Česká republika… Přišla jsem ti říct, že doufám, že ten druhý Danny Zuko neublíží mé kamarádce a ať si nedělá žádné naděje. Je nešťastně vdaná a má dítě."

"Nemusíš mít strach, Sandy. Jsme jenom nadržení puberťáci, kteří hledají povyražení při škole," ujistil ji Florian.

"Při škole?" předstírala udivení. "Kolik vám je?"

"Dvacet. Druhý Danny Zuko je starší než já, ale jen o pár měsíců," odpověděl Florian. Chtěl se jí taky zeptat na věk. Vypadá, že by jí ta otázka nemusela urazit, ale přece jenom, je to dost riskantní, řekl si v duchu. Tuto otázku si radši nechal pro sebe.

Hodiny se blížily k půlnoci, když Radka s Florianem tancovali na parketě. Hrála jedna z jejích oblíbených písniček – Beds are burning od Midnight Oil. Milias a Jitka byli bůhví kde a Jana s Ninou seděly u stolu a bavily se mezi sebou. Florian se nenápadně telepaticky napojil na chlápka, co pouštěl hudbu a přiměl ho mluvit do mikrofonu: "Tak a teď tu máme jedno speciální píseň," mluvil skrz něho. "Jelikož jsem tu zahlédl Sandy Olsenovou a Dannyho Zuku, z filmu Pomáda, tak si pustíme tu nejznámější – You're the one i want!" Opustil jeho mysl ve chvíli, kdy začala hrát písnička a Radka byla překvapená. Nečekala, že si zrovna jich někdo všimne, protože ostatní měli podobný styl, ale díky alkoholu jí to bylo jedno.

Při této písničce se konečně objevil i Milias s Jitkou, která měla lehce rozcuchané vlasy. Byla to rychlovka na záchodech. Řekli si, že druhý kolo bude až ve vile po půlnoci.

"Kámo, tohle až ti budu vyprávět…" Milias přitancoval k Florianovi, který ho odmítl se slovy: "Detaily slyšet nechci." Momentálně ho zajímala okouzlující Sandy Olsenová tancující před ním. Bylo jasné, že tuhle holku si po půlnoci vezme domu. Je ze sousední země a tady je poprvé, toho se musí využít, říkal si pro sebe, když ji sledoval, jak rytmicky hýbe boky. Sakra… Už je půlnoc? Objevila se mu otázka v hlavě.

☼ ☼ ☼

Šťastný Nový rok 2012

Bylo ráno po Silvestru a Christopher se probudil v chatce na gauči hned vedle Jasona. Přikrytí starou dekou a na podlaze ležely tři prázdné lahve od pálenky.

"Tři lahve?" promnul si oči. "Proč jsou tu do prdele tři lahve?"

"Co?" zamumlal Jason a pomalu otevřel oči.

Christopher dal nenápadně ruku vedle gauče, aby ji Jason neviděl a přičaroval si dvou litrovou lahev vody, kterou ihned otevřel a polovinu vypil naráz.

"Hej," poklepal mu na rameno. "Nech mi tam taky."

"Co se dělo?" podal mu lahev a podíval se na mobil. "Už je prvního… Šťastný nový rok…"

"Nečekal jsem, že strávím Silvestra v nějaký zastaralý chatě…"

"S někým jako já?" ukázal na sebe.

"S domácím vypáleným chlastem a slavným zpěvákem," usmál se, ale hned strnul. "Ty vole, to je bolest." Chytl se za hlavu a vypil zbytek vody v lahvi.

"Není tu pořádně signál," Christopher se zvedl a zkoušel síť. "A… Zpráva od Sáry…"

"Tvoje sestra, že?" zamyslel se Jason. "Co jsme tu vůbec dělali?"

"Seděli… Chlastali… Propásli půlnoc," odpověděl a otevřel zprávu. "Psala mi včera večer… Prý kde jsem… Asi nemá smysl jí odepisovat."

"Jestli tam pořád je…"

"Zajdu se tam schválně podívat, jak to tam vypadá."

"A já půjdu umřít domu," Jason se pomalu zvedl na nohy. "Jsem celej rozlámanej a zmačkanej."

"Vypadáš tak," pousmál se.

Společně odešli z chaty a došli na náves, kde se rozdělili. Jason šel domu a Christopher pokračoval k hospodě. Už z dálky viděl binec, který uklízela Radka.

"Tady to vypadá," řekl, když k ní dorazil.

"Podívejme, kdo se konečně objevil," zvolala na něho. "Kdes byl celou…?" Zarazila se, když v dáli spatřila Jasona, jak míří domu. "Aha… Tak už je mi to jasný."

"Co je ti jasný?" otočil se a došlo mu, že myslí ten hezký britský zadek. "Není to tak, jak to vypadá."

"A jak to teda vypadá?"

"Když jsem byl v psí podobě, tak jsem ho vyčmuchal u tý starý chaty. Tak jsem tam pak zašel… Jako člověk samozřejmě–"

"Víš co, už nemusíš pokračovat dál," zastavila ho.

"Radši ti to dořeknu, protože ty budeš zase dělat ukvapené závěry."

"Dořekni to ostatním uvnitř, když jim budeš pomáhat s úklidem," ukázala na vchod.

"Fajn." Vešel dovnitř, kde uklízeli Sylva, Vojtěch, Adam a Vlastislav. Prababička Lýdia jako jediná seděla u stolu a na hlavě měla mokrý hadr.

"Ty vole, tady to vypadá," řekl, když se rozhlédl. Nemyslel tak bordel jako spíše lidi, co tam uklízeli. Jejich pohřební výrazy a všelijaké barvy v obličeji mluvily za vše. Oslavy konce roku se vyvedli na jedničku. Nebylo ani moc rozbitých skleniček. Jeden povalený stůl a pár židlí naskládaných na baru. To musel být strýc Petr, který vždycky vymýšlel kraviny v opilosti.

"Okřikla bych tě, ale na to mě moc bolí hlava," ozvala se Lýdia. "Bóže, jak já jsem blbá… Takhle se ožrat…"

"Babi, je ti osmdesát, co jsi čekala?" Christopher rozhodil rukama.

"Podle občanky mi je osmdesát, ale díky tvojí magii se cítím mladší… A i tak vypadám."

"Kde je zbytek rodiny?"

"Ti ještě vyspávají," odpověděla Sylva. "A někteří ještě ani nespali… Táhli to až do rána."

"Dobře vy!" usmál se Christopher a Vojtěch jen ospale mávl rukou a odešel dozadu s Vlastislavem.

"Adame, odveď mě domu," poručila Lýdia. "Dneska budu k ničemu."

Adam ji pomohl se zvednout a pomalu ji odvedl z hospody, načež Radka přišla dovnitř. "Takže…" sundala si gumové rukavice a hodila je na bar. "Mladý Rhodes… Jak to vypadá s váma?"

"Nejsem na tom společensky tak bídně, abych probíral svůj milostný život se svojí matkou…"

"Promiň, ale jen se o tebe zajímám."

"Prostě počkej, koho si přivedu domu," posbíral plné pytle odpadků a šel je vynést do kontejneru.

☼ ☼ ☼

Šťastný Nový rok 1992

Já jsem kráva, pomyslela si Radka, když se uviděla v zrcadle v koupelně vedle Florianova pokoje ve vile. Vlasy rozcuchané, oči rozmazané, bolest hlavy a černé svědomí. "Šťastný nový rok, ty krávo… Bože, já jsem blbá," nadávala si potichu, aby nevzbudila nahého Dannyho Zuka ležícího v posteli.

Nevěděla, co je těžší, jestli její opuchlá víčka nebo kámen na srdci s nápisem Nevěra. Doufala, že ten sex v noci byl jenom sen, ale probudit se nahá v posteli vedle kluka, který je taky nahý… To by byla dost velká naivita.

"Musím pryč," řekla si. Umyla si obličej, aby nevypadala jako strašák. Oblékla si spodní prádlo, které v tichosti posbírala po pokoji, oblečení z předešlé noci, kabát vzala do ruky a pomalu se vyplížila z jeho pokoje. Sbohem, Danny Zuko. Pomyslela si.

I když toho včera hodně vypila, tak něco málo jí v paměti zůstalo. Například chodbu si pamatovala a schody, na kterých nechala své boty taky. V tom vrzly dveře a Radka se zarazila, že její jednorázový společník je vzhůru a hledá jí. Naštěstí to byla jen Jitka, která potichu vycházela z pokoje od naproti, kde spal Milias.

"Radko?" zašeptala Jitka.

"Jitko?" zašeptala Radka.

"Kde to jsme?" Jitka k ní šla pomalu, kabát a boty držela v pravé ruce. Její opuchlé zarudlé oči si prohlížely chodbu a její obličej vykazoval značnou zmatenost.

"Jsme u jednoho z těch kluků doma a tady jsou schody," odpověděla tiše Radka a ukázala na schody. "Jdeme."

Potichu nakračovaly. Schod po schodu. Radka sebrala boty a pod schodištěm si vzpomněla, kde je vchod do vily. "Bude to támhle," ukázala na hnědé dveře vedoucí do předsíně.

"Docela bych se napila něčeho sladkého. Nekoukneme, kde mají kuchyň?" navrhla Jitka s vyprahlým krkem.

"Jseš normální, musíme rychle zmizet, než se probudí," Radka si poklepala na čelo, když v tom zaslechly zakašlání vedoucí z obývacího pokoje.

"Co to bylo?" zašeptala Jitka.

"Asi člověk…?" odpověděla ironicky.

"To už jsou vzhůru?"

"Viděla jsi snad, že by prošli kolem nás?"

"Floriane?" ozvalo se z obýváku. Byl to mužský hlas. "To už jste vzhůru s Miliasem?"

"Do prdele," Radka si rychle zakryla ústa a ukázala na dveře. Sáhla po klice a obě se proplížily do vedlejší místnosti. Vchodové dveře byly odemčené, stejně tak jako dvířka na pozemek. Venku na chodníku si obuly vysoké podpatky, oblékly kabáty a rychle se vytratily z dohledu vily.

"Vypadáme, jak dvě použitý kurvy," řekla Jitka, když zahnuly za roh do vedlejší ulice.

"Tohle je v prdeli. To se nesmí nikdo dozvědět," Radka se chytla za hlavu.

"Dozvědět se co? Že jsme se seznámily s klukama, s kterýma jsme se potom několikrát vyspaly a probudily se u nich doma?"

"Několikrát?" divila se Radka. "Ty se teda nezdáš…"

"Je mi nějak špatně," Jitka si dala ruku na břicho. "Jdeme pryč."

"Ráda bych, to bychom ale musely vědět, kde to jsme," odsekla Radka a šli dál po ulici.

☼ ☼ ☼

2012

O několik dní později byla Katka u Christophera v Residenci a on jí ukázal fotku Jasona, kterou měl na Facebooku. "Sakra, je vážně hezkej i přesto, že není můj typ," kývala hlavou. "Zvláštní, že jsem ho tu ještě nepotkala… Svalnatej blonďák a Brit… Kdy ho pozveš na rande?"

"Ses zbláznila?" divil se. "Jak tě něco takovýho vůbec napadlo?"

"Je totální boyfriend materiál a vypadá, že bude svobodnej."

"A to ho jako mám hned pozvat na rande, když je svobodnej?"

"Ano."

"Ha-ha," nevěřícně se jí vysmál.

Pozvat někoho na rande jenom proto, že je to "kus" už nebylo nic pro Christophera. "Lepší je jednorázovka, se kterou se už nikdy nepotkáš a nejlépe z jiného okresu," to říkal od té doby, co mu Laura zlomila srdce. Od té doby měl v sobě jakýsi blok, který mu znemožňoval připouštět si nové lidi k tělu nehledě na to, jak atraktivní byli. Jednou za čas si vystačil s nějakou jednorázovkou z internetu nebo z nějaké akce. Někdy se stalo, že to bylo na více nocí, ale jakmile se do toho začaly plést emoce, tak hned pryč…

Oblékli se a vyrazili ven. "Jen se ti snažím říct, abys to šel zkusit. Co se při nejhorším může stát?" říkala Katka, zatímco šli kolem fotbalového hřiště.

"Třeba to, že to je heterák. To tě nenapadalo?"

"To taky může být možnost," řekla. "Ovšem to ale nezjistíš, dokud se nezeptáš."

"Přijde mi to jako dost špatnej nápad."

"Co můžeš ztratit?"

"Důstojnost, čest, dobré chování, šanci na podprůměrný život postupně se stávajícího temného čaroděje–"

"Ach, chováš se jako bych tě do toho nutila násilím," zastavila ho a chytla za ruku. "Napadlo mě, že když ti to nevyšlo s tou Laurou, tak bys mohl zkusit druhý tým."

"Myslíš?"

"Prostě tam dojdi nebo mu napiš. Znám tě moc dobře, a navíc ti v očích vidím naději."

"To není naděje, ale povánoční únava," odsekl.

Katka chtěla něco říct, když vtom zahlédla Jasona, jak zrovna šel od statku směrem přes park ke kavárně. "Ale jaká náhoda," ukázala na něho.

"Ano, jaká náhoda, že na něho narazíme zrovna na místě, kde se všichni potkávají skoro každý den. Koho by to napadlo…?"

"Což znamená, že máš skoro každý den šanci s ním mluvit," usmála se. "A jak sám říkáš – náhody neexistují."

"Fajn," povzdychl a podíval se na Jasona. "Jenom se ho zeptám, jak je a možná mu nabídnu lahev strejcovo pálenky," přemýšlel nahlas, když vtom se stalo něco, co ani jeden nečekal. Jason se zastavil u jedné holky ze vsi stojící před kavárnou, objal ji a políbil na ústa. Christopher s Katkou sledovali, jak ji chytl za ruku a šli spolu dovnitř.

"Tím je to vyřešený," řekl s klidem.

"Že by si začínal něco s Monikou?" nechápala Katka. "To je divný."

"Co je na tom divnýho?" zeptal se. "On je svobodný, ona je svobodná, oba jsou svobodní, tak proč nebýt svobodní dohromady…"

"Promiň, že jsem ti ho nutila," omlouvala se mu.

"Teď už víš, že se už snažit nemusíš," podotkl a šli dál. "Třeba, kdyby ses zajímala o místní drby, tak bys věděla, že si něco začíná s Monikou…"

"Jak bych to asi zjistila?"

"Já nevím, třeba kdybys pořádala čajové dýchánky?"

"To ses posral, ne?" zasmála se. "Já rozhodně nejsem ten typ na čajové dýchánky."

"Nikdy neříkej nikdy."

"Vůbec… Musíme ti ale někoho najít," navrhla.

"Proč?"

"Protože jseš mladej a je hřích toho nevyužít…"

"Jestli myslíš sexuálně využívat, tak to dělám dost."

"To ano, ale když chtějí něco víc, tak odmítáš. Ubližuješ jim a taky sobě."

"Sobě tím rozhodně neubližuju. Naopak se tak chráním před ublížením a vůbec… Co já můžu za to, že doufají v něco víc?"

"No s takovým hezkým klukem jako jsi ty, by každý hned doufal v něco víc."

"No, tak to mají smůlu," Christopher kopnul do kamínku ležícího na cestě.

"Čau, vy dva," potkali Daniela u silnice, který šel od autodílny. "Viděl jsem, že ten novej to táhne s Monikou."

"Taky jsme to viděli," řekla Katka.

"No nic, pojedeme na tu večeři teda?" zeptal se jí.

"Jo, jen si vezmu kabelku a můžeme, nechceš jet s námi, Christophere?"

"Nechci, díky, radši se vrátím domu," zakroutil hlavou, rozloučil se s nimi a šel zpátky domu, kde místo do svého pokoje šel do sklepa do jedné místnosti, kterou si zabral, než byla dokončena rekonstrukce jejich baráku. Zamknul za sebou dveře a rozsvítil. Nebylo to nijak zabydlené. Jediné, co tam bylo, byl hnědý barový stolek uprostřed místnosti, na něm podstavec s křišťálovou koulí přikrytou šátkem.

"Hurá do toho," vzdychl a odkryl kouli. Dal na ní ruku a pronesl: "Lexi Plexi Mexi Flexi." Z koule vylétla červená energie a vytvořila iluzi jeho samotného. Ne celého těla, nýbrž jen polovinu. Jako gin z lahve. Vznášel se tak metr nad zemí. Dále z ní vylétla bílá energie a vytvořila tu samou iluzi.

Koule se jmenovala "Animotus". Koupil ji od Madame Vintor v Arkánakii. Křišťálová koule sloužila k promluvení si sama se sebou. K naleznutí rovnováhy mezi myslí a emocemi. Vytvořila iluzi toho, kdo na ni měl ruku a pronesl spouštěcí zaklínadlo, jenž bylo vyryté na stolku. Měla dvě energie. Červenou a bílou. Červená představovala jeho emoce a bílá zase jeho mysl. Tohle bylo poprvé, co ji zkoušel a byl zvědavý, jak mu pomůže. Sundal ruku, opřel se lokty o stůl a střídal pohledy mezi nimi. "Takže, jaký je plán?"

Mysl: "Je sexy, a je to Brit… Z části."

Emoce: "Cítím jisté vzrušení, ale blokuju to. Neboj se."

Mysl: "Je sexy. Dobře se s ním povídá. Chci vidět jeho myšlenky, třeba se mu taky líbím."

Emoce: "Žádná láska nebude. Přes to vlak nejede. Mám na sobě dost jizev a nechci ještě další!"

Mysl: "Nesouhlasím! Musím se podívat, co je pod ním. Mám ho pořád kolem sebe. Zaplňuje mi tady místo… Musel jsem odsunout to zbytečné učivo stranou… Ještě že tu je v té paměti tolik místa."

Emoce: "V mojí paměti to všechno nadělalo dost nepořádku. Všechno se to přetvořilo na temné zásoby na používání magie… Miluju moc!"

Christopher začal chodit sem a tam. "Musím si to urovnat. Přece se tady nebudu dohadovat sám se sebou kvůli jednomu klukovi…"

Mysl: "Je třeba se ho zeptat, jak to vidí."

Emoce: "V žádném případě, zase budu trpět!"

Mysl: "Ty svaly… Představ si, jaká to bude euforie, až je pěkně zmáčkneme. To bude vzrušení. Ty budou stejně velký, jako ty moje."

Emoce: "Přestaň! Je mi horko… Pak k němu budu posílat energii a nic se mi neopětuje! Bude to jako vždycky… Ne! Do toho já nejdu!"

Mysl: "Vedeme se za ruce–"

"Moment, moment! Tohle se tu začíná nějak zvrhávat," zastavil se Christopher.

Mysl: "Pořád ho vidím – před sebou, za sebou, pod sebou, nad sebou, vedle sebe… Je všude."

Emoce: "Dost! Nic nesmím vytvářet. Pro něho ne… Už tak tu mám několik lidí a nechci jich tu mít hodně. Mám strach z temnoty. Co když tu zkoušku neudělám. Víra nějak zaostává."

"Tohle je beznadějný," dal na kouli ruku. "Flexi, Mexi, Plexi, Lexi." Iluze zmizely. Kouli zakryl šátkem, "nefunguje to!" naštval se. "Tohle mi jako má pomoci najít harmonii mezi myslí a emocemi? Je tu stejnej blázinec jako ve mně… Musím se ožrat a možná to zkusit potom… Nebo to rozbít…"

☼ ☼ ☼

Večer jel s kluky z vesnice pít do města. Chtěl sebou vzít i Matěje, ale ten měl zrovna nějakou online bitvu v jedné hře a nesměl tam chybět. Josef by jel, ale jelikož jeho výsledky ve škole byly podprůměrné, měl zákaz do konce pololetí někam chodit. Martina se nemělo ani cenu ptát, protože bylo jasné, že odmítne – zdálo se, že by té šikaně ve škole mohlo být dost, ale ukázalo se, že klid byl jen v prosinci, protože se to po prázdninách vrátilo do starých kolejí. Nejhorší bylo, že to nechtěl nikomu říct. Bál se, že by si z něho utahovali i doma.

Christopher se s kluky vrátil zpátky do vsi až ranním vlakem krátce po sedmé hodině.

"Christophere," znervózněla Radka, když ho viděla, jak jde pomalu k baráku a pozpěvuje si, "vypadáš hrozně. Co jste dělali v tom městě."

"Lakovali si nehty a kecali o klukách," odpověděl s klidem a zastavil se před ní.

"To určitě," odsekla. "Začínám mít o tebe strach. Včera jsi byl skoro celé odpoledne zavřený ve sklepě a pak jsi, kdo ví co, dělal celou noc."

"Byli jsme v bordelu, když to musíš vědět a buď v klidu, používal jsem ochranu, takže zatím nebudou vnoučata."

Řekl a šel do baráku, kde se ve dveřích pozdravil se strýcem Petrem a tetou Sylvou a zamířil rovnou do svého pokoje. Shodil ze sebe kabát, sundal boty a šel do koupelny, kde si sundal zbytek věcí a osprchoval se. Poté se vrátil s ručníkem omotaným kolem pasu zpět do pokoje a tam čekal Satýr.

"Co tu děláš takhle brzo?" zeptal se. "Musím do školy."

"Do školy?" ptal se nechápavě Satýr. "Vždyť je pozemský víkend."

"Vážně?" zamyslel se a pokrčil rameny. "Tak jdu spát."

"Teď jsi vstal, ne?"

"Nevstal, ale vrátil z města… Co tu teda děláš?"

"Přišel čas na verbální období."

"Tak ať přijde později," Christopher mávl rukou.

"Nech mě to doříct. Musíme zahájit tvé verbální období, abys prokázal, že jsme pokročili ve vzdělávání."

"Jako nějakou slavnost? Utratil jsem několik tisíc za docela podprůměrnej sex s několika kurvama, které ani pořádně nemluvily česky a když nebudu spát ve školní lavici, tak budu spát v posteli…"

"Nejedná se o žádnou slavnost. Stačí jen kapka tvé krve na tento papír," Satýr luskl prsty a v jedné ruce se mu objevil list papíru a v druhé jehla.

"Fajn," pokrčil rameny a zvedl ruku.

"Můžeš se aspoň obléct?"

"Ne."

"Dobrá," Satýr ho píchl do prstu a krví pokapal papír. Krev na papíře hned zmizela a nic se nedělo. "To je zvláštní."

"Co?"

"No nic se neděje."

"To vidím taky… A má se něco dít?"

"Má se tu objevit seznam," Satýr to zkusil ještě jednou, krev zmizela a nic se neobjevilo. "Divný."

"Třeba je to tím alkoholem."

"Ty jsi pil nějaký alkohol?"

"To si jako myslíš, že bych šel do bordelu střízlivý? I kdyby to fungovalo, tak nemám skoro žádnou duševní energii na čarování."

"To se nedivím, že to nejde, když máš alkohol místo krve… Budeme to muset zkusit později."

"Ok, stav se večer," skočil šipku do postele a mávl na Satýra. Ten luskl prsty a zmizel.

Christopher prospal skoro celý den a až k večeru vylezl z postele, načež uslyšel píseň Club Can't Handle Me vycházející z jeho mobilu, kde se mu ukázala fotka jeho nejlepšího kamaráda.

"Ano, brácho?" řekl ospale.

"Čau, hele, ještě jednou díky za vystrojení té chatky," v ten moment si Christopher uvědomil, že ho Erik požádal, aby mu vyzdobil jednu malou chatku kousek za Lincem, kam chtěl vzít Emmu, co s ní nějakou dobu randí.

"Ehm… Jo, nic se neděje a už tam míříte?"

"Jsme v té restauraci na konci města kousek od té chaty a čekám na Emmu, až se vrátí ze záchodu a jedem. Už jde zpátky. Musím jít!"

Christopher hodil mobil na postel a šel rychle do šatny. "Do prdele! Já debil jsem zapomněl na to rande! Ten mě zabije!" Rychle se oblékl a přemístil se do té chatky, kam mířili Erik s Emmou. V chatě byla zima, na podlaze ležela hromada smetí a na zdech vysely pavučiny. "Dobře, takže nejdříve ten bordel," mávl rukou a všechno smetí, pavučiny a nepořádek zmizelo pomocí modrých jisker.

"Teď nějaký kouzlo," zavřel oči a přemýšlel nad nějakým vhodným zaklínadlem.

"Svíčky, srdíčka, medvídci a podobný kraviny ať rozjasní tuto ztuchlou dřevěnou stavbu a vytvoří romantickou chvilku pro… Tu Erikovu vysněnou babu." Zasmál se a zvedl levý ukazováček, načež modré jiskry ve vteřině krásně vyzdobily interiér chaty. V dlani vytvořil ohnivou kouli, kterou seslal do krbu, kde bylo pár kusů dřeva.

"Byla by sranda tu vyčarovat nápis – vezmeš si mě?" zlověstně se zasmál, rozevřel dlaň, kde se mu objevil balíček kondomů. "Neboj, Eriku, na tebe zlej nebudu, ale nemusíš se s ní rozmnožovat."

Uslyšel, jak před chatou zastavilo auto, a bouchly dveře. Kondomy hodil na postel a zmizel pryč těsně před tím, než se otevřely dveře.

"Wow, tady to vypadá krásně. A je tu i krb," rozjasnila se.

"Dával jsem si záležet," Erik se chlubil cizím peřím. Sám byl velmi překvapen, jak to tam Christopher takto hezky vyzdobil. Bylo mu ale hned jasné, že to všechno vyčaroval.

Zasvítily modré jiskry a objevil se zpátky u sebe v pokoji. Povzdychl si a byl rád, že to v tak krátkém čase stihl udělat. Kdyby ráno neměl v sobě alkohol, tak by mu začalo verbální období a aktivní schopnosti by měl paralyzované. Byl za to celkem rád, jelikož by pak nemohl Erikovi pomoct.

"Christophere, pojď dolů!" volal na něho Satýr z kuchyně.

"Jsem snad napíchnutej nebo co? Že o mně hned ví," říkal si pro sebe. Shodil ze sebe kabát a vyšel z pokoje.

"Odpočatej?" pousmála se Radka, když přišel dolu.

"Jak se to vezme," odpověděl a sednul si na barovou židli. "Co je?"

"Další pokus a tentokrát to musí vyjít, jinak ti dám lektvar na vyčištění krve," řekl Satýr a v ruce držel jehlu. Christopher pokrčil rameny a natáhl ruku, načež ho Satýr píchl do prstu a krví pokapal připravený papír, na kterém se objevil seznam ve třech sloupcích napsaný červenou barvou.

"Vida, už to funguje," řekl otráveně a podíval se na seznam. "No, to jsou teda kraviny."

"Nejsou to žádný kraviny, tento seznam sepsala rada čarodějnického vzdělávání a je to schválené samotným Nejvyšším čarodějem," upozornil ho Satýr, zatímco Christopher dělal pošklebky.

"Přestaň!" okřikla ho Radka.

"Kolik na to mám vůbec času?"

"Podle časové rovnice, tak do začátku jara," odpověděl.

"Takže to verbální období bude trvat dva měsíce?" zeptal se a zkusil v dlani vytvořit ohnivou kouli, jenže bez úspěchu. "Navíc nemám schopnosti!"

"Aktivní, živlové a duševní schopnosti budou paralyzovány podobu verbální zkoušky, kterou ovšem můžeš dokončit i dříve."

"Zavaří se mi mozek, než splním všechna ta témata."

"Jinak můžeš použít některá zaklínadla z knihy kouzel, ale různé aplikace a napomáhání od jiných čarodějů je zakázáno! Já tě budu průběžně kontrolovat a po zkoušce budeme pokračovat v kurzu."

"A když si nebudu vědět rady?"

"Určitě si nějak poradíš," řekl Satýr a přemístil se pryč.

"Super!" Christopher ironicky zvedl palec a podíval se na mámu. "Nemáš náhodou někde napsané nějaké básně nebo tak něco?"

"Nemůžu ti pomáhat," kroutila hlavou.

"Nemůžou mi pomáhat akorát magické bytosti a ty jsi smrtelník, takže je to v pohodě."

"Omyl, zákaz zahrnuje i smrtelníky," odešla z kuchyně. Christopher protočil oči a vrátil se k sobě do pokoje.