Pravidlo "100%"

Dneska jsem se rozhodl věnovat matematice. Ve škole mi šla celkem dobře, dokud se tam neobjevila písmenka, ale žádné vzorečky tady vytahovat nebudu, pouze procenta.

V televizi, na internetu i v běžném životě často slýcháváme slova jako "drahá polovička", "moje lepší polovina". A i takové věci jako že vztah by měl být půl na půl, rovnocenné dávání a braní, zkrátka 50 na 50. Když se nad tím zamyslíme, tak vlastně do toho dáváme jen polovinu sebe, tudíž stojíme jen jednou nohou uvnitř a druhou nohou venku.

My jako celek jsme 100% a ve vztahu tedy sdílíme jenom 50%.

Při takovém poměru nemůžeme říct, že s někým máme plnohodnotný vztah. Ono sice platí, že 50 a 50 se rovná 100, ale neznamená to, že do toho jdeme naplno. V tomto případě (naplno) by to znamenalo, že do toho jdeme na 100%, tudíž poté platí, že 100 a 100 je 200 a potom teprve můžeme říct, že jde o plnohodnotný vztah.

Nemluvím jenom o milostných vztazích, ale o vztazích obecně.

Pokud chci v zaměstnání dosáhnout 100% výsledků, musím do toho jít na 100%, ale zase to neberme tak, že jít do to naplno znamená, že tím žijeme!

Lehnu si na gauč a vzpomenu si, že jsem nechal mobil na kuchyňské lince. Co udělám, když ho chci? Vynaložím 100% energie na to, abych se zvedl a pro ten mobil došel. Nevyužiju jen 50%, protože nemůžu nechat půlku těla ležet na gauči a tou druhou půlkou jít do kuchyně. To by nebylo možné. Stejně je to tak se vztahy - milostné, profesní či vztah sám se sebou. Pokud do toho nejdu na 100%, nebude to na 100% fungovat.

Od pár lidí jsem zaslechl, že si někdy nechávají tzv. "zadní vrátka" a pak se diví, že se jejich partner/ka chovají podivně nedůvěřivě. Také to může být při randění, kdy jeden člověk zároveň randí s několika lidmi. Nevěnuje se jen jednomu na 100%. Ani jedno jsem dosud nikdy nepochopil a pochopit nechci. Samozřejmě, že nemáme ostatní odsuzovat a já je taky neodsuzuju, prostě to jen nechápu a toto chování já osobně nepřijímám. Mám jistou dohodu s vesmírem (nebo anděly), že když tohle někdo dělá mě (má zadní vrátka nebo randí ještě s někým), tak vesmír má plné právo ho z mého života odebrat, i když se mi to nebude líbit. A to samé je i s nově příchozími - pokud do toho nejde na 100% a nejsem jediný, tak mi ho vesmír do života nepustí nebo mě nenechá se k němu přiblížit. Zkrátka věřím ve vesmír, jelikož on vidí TO, co já ne a slyší TO, co já ne. Avšak, někdy mě nechá nahlédnout "za scénu", když chci...párkrát se mi to podařilo a díky tomu jsem tam, kde jsem, převážně ve vztazích.

"Pokud něco chceme, celý vesmír se spojí, aby nám to splnil." (Alchymista, 1999)

Ovšem, je tu ještě jedna věc, kdy mi, i přes dohodu, vesmír pustí někoho do života a to v případě, že mi ten člověk má udělit lekci. Avšak, neplatí to v případě spřízněné duše, jelikož ta mi má do života přijít pomoci a žít semnou. Jestliže nejsme uzdravení z minulosti - a to platí oboustranně -, ale jsme připraveni se uzdravit, nám vesmír do života pošle spřízněnou duši, která námi doslova otřese (až do základů), pak se na chvíli vzdálí (nebo my se vzdálíme), abychom se mohli uzdravit a pak se zase spojit jako dvě čisté, zdravé a uvědomělé duše, které jsou připraveny spolu sdílet své životy.

Do všeho bychom měli vkládat či sdílet 100%, abychom si mohli říct, že je to plnohodnotné. Určitě si teď někdo klepe na čelo a říká si: "Co to píše za idiota? Přece člověk jako celek je 100% a nemůže do něčeho jít na plno, vždyť by neměl zbylá procenta na ten zbytek?"

Bylo by to logické, že těch 100% musíme nějak rozložit – příklad: 50% vztah/rodina, 40% práce, 10% koníčky/přátelé/volný čas.

Na oslavě, kde je partner, rodina, přátelé a já jako fotograf tam fotím, tudíž i práce/koníček. Bavím se s partnerem – věnuju se mu na 100%, bavím se s přáteli – věnuju se jim na 100%, chodím a fotím – věnuju se práci/koníčku na 100%. Když se opiju a jdu zvracet, tak se taky tomu věnuju na 100% nebo bych alespoň měl, i když jsou určitě případy, kteří se určitě i při tom dokážou věnovat i něčemu jinému…

Co se tím vlastně snažím říct?

Ti, kteří žijí ve sféře, kdy je dávání/braní a očekávání/zklamání, by si měli uvědomit, že pokud do něčeho dám své určité procento, tak se mi to určité procento vrátí zpět. Nicméně, většinou to bývají lidé, kterým něco chybí a očekávají to od druhých.

Ti, kteří jsou ve sféře sdílení/bez očekávání, si uvědomují, že pokud nejdou do něčeho naplno, nebude to fungovat a vesmír jim to odstraní ze života (možná vrátí později) anebo si uvědomují, že pokud druhá strana do toho nejde naplno, tak jim to také vesmír odstraní ze života (možná vrátí později).

Je to snadný Zákon rovnováhy, který pracuje ve všech sférách. Někdo jej chápe od počátku, jiný to pochopí až po několika zkušenostech. Avšak každý máme svojí vlastní životní cestu, kdy bychom si měli určité věci uvědomit v ten pravý čas, proto nemůžeme jiné odsuzovat za to, že jim to trvá o něco déle (ovšem, některým se poštěstí a pochopí to oba na ráz).❤️