Výzva "Únik do reality"

10.08.2023
iStock by Getty Images
iStock by Getty Images

Život je plný výzev a je jen na nás, kolik jich podstoupíme. Můžeme všechny nebo jen polovinu nebo žádnou. Na internetu se jich najde hodně ať už se jedná o diety, cvičení nebo zbavení se nějakého zlozvyku.

Já jsem tedy na internetu žádné výzvy nehledal, spíše jsem si vytvořil svojí a nazval jí "Únik do reality", kde jde o sociální sítě.

Všichni jsme na sociálních sítích, ať se jedná o Instagram, Facebook, TikTok… zkrátka jde o komunikaci s vnějším světem. Já osobně jsem na sociálních sítích také trávil hodně času. Většina z nás dělá, že první po probuzení otevře sociální síť a sjíždí novinky, fotky, videa, příběhy a tak. Já osobně jsem to hodně dělal. Pokaždé, když mi v pět ráno zazvonil budík, tak jsem ho odložil a otočil se na druhý bok, pak postupně přišly dny, kdy jsem se na ten druhý bok otočil s otevřeným Instagramem a projížděl příspěvky nebo reels. Koukal jsem do doby, než mi zazvonil druhý budík, a to už jsem musel vstávat a cítil se hrozně unaveně. O víkendu to bylo horší, to jsem byl schopný koukat do mobilu klidně i dvě hodiny, než jsem se dostal z postele.

Začínal jsem si říkat, jak skvělý mají život ostatní, podle příspěvků, a proč taky já nemůžu mít takový život? Vylezl jsem z postele a shrbený se šoural do koupelny, kde jsem se podíval do zrcadla na tu oteklou "obludu" a radši rychle odvrátil pohled. Nějak jsem ze sebe udělal člověka a pokud jsem neměl nic v plánu, tak jsem se přemístil se snídaní na gauč nebo ke stolu a samozřejmě jsem měl v druhé ruce mobil a zase projížděl sociální sítě.

Ani jsem neměl tu možnost vychutnat si snídani, když jsem hltal každý příspěvek a rozdával "like" jako šílený. Nedocházelo mi, že postupně stresuju sám sebe, protože se mi v podvědomí stále tvořily otázky typu "Proč…?" (každý si může doplnit vlastní otázku – moje byla například, proč nemůžu být tak hezký jako ti ostatní kluci, hezká postava, vzhled apod.)

Podstoupení této výzvy mělo samozřejmě více důvodů, ale všechny tu nebudu vypisovat. Každopádně ať už máme jakýkoli důvod, ve finále jde o to uspět a posunout se o krok výše. Prospěje to zdraví psychickému, emočnímu i fyzickému.

3. den

Tento článek nepíšu až po skončení výzvy, nýbrž v průběhu. Během těchto vět je třetí den této výzvy a od prvního dne jsem neotevřel ani jednu sociální síť. Není to zase tak snadné odemknout telefon a nekliknout na oblíbenou ikonku. Kolikrát se opravdu nudím a říkám si, co tak budu dělat, když ten čas nezaplním sjížděním příspěvků nebo čímkoli na sociálních sítích.

Zatím jsem o sobě zjistil jednu věc – Co když prošvihnu příběh mé oblíbené osoby a nebudu tak vědět, co dělá? Co když nedám "like" u příspěvku hned mezi prvními (z jakéhokoli důvodu)? Dosavadní čas strávený mimo sociální sítě mi ukázal, že jsem příliš závislý na tom, co dělají ostatní a jaký mají život místo toho abych se zajímal jen o ten svůj.

Teď si z nějakého důvodu říkám, že to zase otevřít nechci, protože bych tam viděl něco, co by mě mohlo velmi znepokojit, co by mě mohlo vrátit na začátek.

7. den

Je pondělí a já mám za sebou sedm dní, kdy jsem nebyl na žádné sociální síti, nedal jsem "like", neshlédl příběh nebo reels. Vadí mi to? Vůbec ne. Nemám ani chuť otevřít nějakou z těch sociálních sítí, prostě necítím tu potřebu.

Pamatuju si, že zhruba před dvěma týdny jsem šel po ulici a najednou se mi v hlavě začaly zjevovat myšlenky, že beru svůj telefon a rozbíjím ho kamenem a rozšlapávám ho na kousky. Nevím, odkud se to vzalo, protože moje myšlenka to nebyla. Byla to moje intuice, chtěla, abych si dal na chvíli pohov, tak proto jsem si dal tuto výzvu.

Ze začátku jsem myslel, že bude jen desetidenní, ale dneska jsem uvažoval, zda to zvýšit na čtrnáct dní. Zatím se té myšlenky držím a myslím si, že bych to mohl zvládnout do příštího pondělka.

Cítím se tak volně, když netrávím tolik času přilepený na mobilu. V zaměstnání je to jiné, když máte služební číslo, tak mobil musíte používat, ale po práci ani kolikrát nevím, kde ho mám (pokud nejedu autem a nemám ho připojený).

Upřímně jsem si nejdříve říkal, jestli to vůbec zvládnu a překvapuji sám sebe, že to zvládám v pořádku.

Tuto sobotu jsme měli ráno zkoušku v divadle a večer představení. Odpoledne jsme měli volné a já nechtěl jet hodinu domu a pak zase hodinu zpátky, tak jsem si řekl, že bych mohl zajít do kina. Tam jsem nakonec nedošel. Dal jsem si oběd a pak šel do knihkupectví, jelikož jsem si řekl, že si zajdu na bezkofeinový kafe. V kavárně jsem seděl skoro čtyři hodiny a hltal nově zakoupenou knihu Hvězdy nám nepřály (kterou jsem si původně před pár měsíci kupoval v angličtině, ale po stěhování jí nemůžu najít). Překousal jsem kolem devadesáti stránek a průběžně sledoval lidi, kteří tam přicházeli. Téměř všichni si pokaždé sedli, vyndali mobily a hned scrollovali. Občas mezi sebou prohodili pár slov, ale více pozornosti věnovali obrazovce než člověku naproti sobě.

Prožíval jsem (a stále prožívám) takové podivné uvědomění, které ještě nedokážu pořádně popsat. Doufám, že na konci této výzvy na to přijdu…prozatím je to v procesu chápání…

Dneska jsem večer přijel domu a místo, abych po týdnu zapnul třeba Instagram a zjistil, co kdo dělal o víkendu, šel jsem radši na procházku a přečetl dalších padesát stránek knihy o Hazel a Gusovi. Díky této knize jsem si uvědomil další věci, na které bych nepřišel nebýt této výzvy. Je tam několik vět, které mi utkvěly v paměti.

"Už sis uvědomila, že když se budeš snažit držet si ode mě odstup, nijak to nezmenší moji náklonnost k tobě? Všechny pokusy zachraňovat mě před sebou jsou odsouzené k neúspěchu." (Augustut Waters, Hvězdy nám nepřály, 2012)

Je to hodně na zamyšlení, jelikož si pod tím můžeme představit téměř cokoli. Jsem velmi rád, že jsem se dal do čtení této knihy i přesto že vím, jak to skončí, což je zřejmé ze samotného názvu. Teď se ale snažím přijít na to, proč to vlastně čtu, když vím, jak to skončí? Nějaké odpovědi mám, ale nechám je, aby se mi v hlavě samy zformulovaly a pak je sdílím.

17. den

Vím, že jsem se zmiňoval, že výzvu prodloužím z 10 na 14 dní a v pondělí jsem ji chtěl ukončit a otevřít sociální sítě, ale nějak jsem na to zapomněl. Zvláštní…zapomenout otevřít Instagram a Facebook…chtít vůbec otevřít Instagram a Facebook… Dneska je čtvrtek a už jsem si řekl, že to teda dokončím, ale myslím si, že po této výzvě už tam tolik chodit nebudu, možná jednou za den a možná, že ani to ne. Kdyby semnou chtěl někdo něco sdílet, má moje číslo, whatsapp či messenger.

Jak bych tedy ohodnotil tuto výzvu? V podstatě ani nevím… Cítím se uvolněně a klidně… Víc k tomu asi netřeba dodávat, myslím, že v ostatních článcích se o této výzvě budu ještě zmiňovat, takže když tak najdete tam.

Radek Hraba
Všechna práva vyhrazena 2021
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!